Hezčí pro život.

Celý život jsem musela bojovat s tím, že nepatřím mezi hezké ,pohledné ženy. A čím jsem starší,tím víc mě moje vzezření deptá.
Už ve škole jsem nebyla vyhledávaná ,dokonce i v době kdy jsem zpívala, mě dávala vedoucí dozadu. Dívky mají dobře vypadat.
Díky tomuto jsem se přestala o sebe moc zajímat, užírala jsem se jídlem k lepší náladě a smutně dívala na ty ženy, které mají to štěstí. Nějak se mi ani zdravotně moc nevedlo, přidaly se deprese a já zabrousila na nějakých 146 kg. Před léty jsem si ještě ke svým dcerám, které mě braly a berou jaká jsem,adoptovala Vietnamského chlapce. Dnes je mu 13 let, je epileptik a má různé problémy .Syn tak se svým životem bojuje, že i já se rozhodla, udělat pro něho hezkou mámou a něco ve svých letech dokázat.
Shodila jsem na 90 kg, začala se o sebe starat .
Chtěla bych, aby i syn mohl být na mě pyšný. Následkem redukce se mi ale změnily proporce i v obličeji.Velice , ale velice moc bych chtěla mít vytažený obličej, krk a vůbec.
Byla bych šťastná, kdybych mohla jít vedle svého syna a on by mohl klidně poukázat na to, že i on má svojí mámu celkem vzhlednou a může být na ní pyšný. Byla jsem dlouho doma, a věřím, že i úprava vizáže by mi pomohla lépe najít zaměstnání a prosadit se.A mít vedle sebe i pyšnou rodinu, je něco,pro co stojí žít.A cokoliv by pro to udělala