Co všechno dokáže

Dobrý den,
Je mi 19 let a můžu vám říct, že život už si se mnou stihnul docela pohrát. V 5 letech jsem podstoupila celkem těžkou operaci , tak si říkám život jde dál, ale někdo tam nahoře řekl, že prý abych to neměla tak lehký tak mi ještě v 17 nadělil operaci páteře- Scoliósy. A tím začíná celý můj příběh, nazvaný, co všechno dokáže „Kamarádka“ Scoliósa.
Bylo mi 12 let, když mi zjistili skoliosu. Bylo to pro mě období, kdy se konečně moje tělo začalo vyvíjet a já se těšila, až budu mít velká prsa a konečně budu moct nosit takový parádní podprsenky jako má ségra s mamčou. Ale opak byl pravdou. Hrudník se mi sice začal vyvíjet, ale díky skolióze jen na levé straně. Vlastně by se dalo říct, že i na pravé, ale úplně na druhou stranu ve předu jsem neměla téměř nic a vzadu se mi udělal hrb. Vypadalo to hrozně. Díky tomu neexistovalo, že bych si na sebe vzala tričko s výstřihem, protože by bylo vidět, že podprsenka na jedné straně mi je velká, ale také sem nenosila uplá tílka, protože to by byl zase vidět můj hrb. Maskovala jsem to vším možným – volnými triky, vycpávkami, nebo jen rozpuštěnými vlasy, hozenými na pravou stranu.
Nejvíce sem to začala vnímat při vstupu na střední školu. Zejména pak na plaveckém kurzu, kdy všechny kamarádky měli odvážné bikyny a já tílko. Ale samozřejmě jsem měla výmluvu – bylo to přeci kvůli tomu, že při skoku do vody by mi spadnul vršek plavek a to přeci nechci. Také společné sprchování, převlíkání nepřipadalo v úvahu. Největší a nejtěžší to pro mě bylo, když sem poznala svého přítele. Byla to 1. Opravdová už trošku dospělejší láska s kterou samozřejmě muselo přijít i první milování. Byla to pro mě děsivá představa, že bych se mu měla ukázat své tajemství. Nejdříve sem se vymlouvala, že ještě nechci, pak sem se vymlouvala že sem děsně stydlivá, celkem se mi to dařilo tajit, protože mou podmínkou bylo, abych si na sobě mohla nechat aspoň tričko, nebo podprsenku kterou sem měla samozřejmě na pravé straně vycpanou, takže představa že se mě dotkne a zjistí to, byla příšerná:(. Pak přišla ta operaci páteře kdy mi pan doktor řekl, že se operací vše změní – zmizí hrb a prso se postupně začne vyvíjet. Ano hrb mi opravdu zmizel, ale má příšerná hruď však zůstala beze změny. Nejenže na levé straně mám malé prso, ale na pravé žádné. Už nebyl důvod příteli lhát a vše jsem mu řekl. Byl mi maximální oporou, nikdy na sobě nedal znát, že mám nějakou chybu a nebo že má nějaký odpor. Ale já však trpěla, vždy sem měla zavřené oči a modlila se, ať už to trápení skončí. I když se to může zdát divné, má prsa mě donutila se s přítelem rozejít. Hrozně sem ho litovala, že by se na mě musel pořád koukat a říkala si, že si zaslouží někoho jiného.
A jak to je se mnou teď? Jsem sama a každého bližšího seznámení se bojím. Když už se šance naskytne, tak se stáhnu do ulity a někde v koutě uroním slzu, ale říkám si, život jde dál a dá mi ještě hodně šancí, jak vše změnit. A měla sem pravdu, dal mi šanci najít tuhle soutěž, která mi může změnit život, ale hlavně podělit se o svůj příběh s lidmi a říct jim, že v tom nejsou nikdy sami!:)