Chci se cítit jako žena.

Na základní škole jsem byla vždy nejvyšší z celé třídy, a také mi začalo rychle růst poprsí. Byla jsem první dívka ve čtvrté třídě,která měla \"prsa\" a byla jsem na to dostatečně hrdá, až postupem času jsem začala zjišťovat že něco není v pořádku, zatímco mé spolužačky měli prsa hezká a zakulacená, moje prsa začali pomalu klesat níže a níže. Také mé dvorce se zvětšovali nezvyklou rychlostí. V dnešních dnech moje \"prsa\" vypadají jako dva provázky. Na základní škole jsem si tedy vysloužila spoustu nelibých poznámek od dívek i chlapců jako například - špičatice. Na dívku mého věku to začalo působit velmi špatně a já začala mít komplexy. Mamka mi vždy říkala že se to zlepší až dospěji. Bohužel se tak nestalo a má prsa dál a dál klesala a rostla. Na střední škole mi bylo velmi trapné se kdekoliv převlékat.Také mé spolužačky nosily sexy trička s výstřihy a to já si nikdy dovolit nemohla a stále nemůžu. Samozřejmě si toho spolužáci všimli a neustále si mě dobírali, což důrazně poškodilo mou psychiku. Nejsem jediná, která to zná, která ví, jaké to je nemoci mít výstřih či nosit plavky, neseženu ani správnou podprsenku, je mi 20 let a dodnes jsem nesehnala žádnou z které by mi prsa nevyskakovala. Necítím se jako žena, ani nevím jak to správně vyjádřit slovy, ale kdykoliv se na sebe podívám tak si přijdu odporná. O modelaci prsou přemýšlím opravdu dlouho, bohužel jsem studentka Vysoké školy a zatím nemám finance na tak náročnou operaci. Ale stále doufám. Doufám, že jednou podstoupím operaci a začnu se konečně cítit jako žena.
Monika