Nejprve přeji příjemný den těm, kteří si tento článek přečtou. Psaní tohoto článku začínám tak trošku netradičně, poněvadž se ihned v
úvodu nevěnuji problému, který mě skutečně trápí.
Příroda mě do vínku neobdařila nijak velikým vzrůstem, měřím pouhých 151 cm, zato se
však vyřádila na mém poprsí, které v současné chvíli nabývá velikosti 75H. Prsa mě začala růst poměrně brzy, již v 5. třídě na základní
škole. Nikdy jsem si ale nestěžovala, byla jsem středem pozornosti mnoha kluků a svým způsobem mi to imponovalo. Na VŠ jsem dokonce získala přezdívku
„židovka“ – zprvu jsem nechápala její důvod ani význam, až mi nakonec autor této přezdívky prozradil, že je to proto, že mám
„nekřesťanské ko…“ :o)). Musím říci, že mě to skutečně pobavilo. I navzdory uvedené velikosti mi prsa žádné zdravotní komplikace
nezpůsobují, jen je poněkud obtížnější je „obléknout“ :o). Upřímně řečeno, v současné době jsem snad i ráda, že jsou tak veliká,
protože alespoň částečně kompenzují moje bříško, které i dva roky po druhém porodu vypadá, jako kdybych byla stále, dle některých názorů, v
pátém měsíci těhotenství, dle jiných, půl roku po porodu. Z kdysi nějakých 70 cm v pase mám dnes 95 cm. Nutno zřejmě podotknout, že při obou
těhotenstvích jsem vypadala, jako kdybych čekala dvojčata místo jednoho miminka. Žádnými zdravotními komplikacemi jsem během těhotenství
netrpěla.Oba porody byly v řádném termínu vedeny plánovaným císařským řezem.
Zkoušela jsem několik diet, bohužel bez úspěchu. Ačkoliv
vím, že v životě jsou věci s mnohem vyšší prioritou, nechci se s tímto problémem jednoduše smířit. Je mi 32 let a chtěla bych se prostě líbit. V
šatníku jsem musela vyměnit těsnější trička za volné tuniky, sukně a šaty nepřipadají v úvahu, dvojdílné plavky rovněž ne a jednodílné pro
velikost mého poprsí snad ani nevyrábějí. Dokonce jsem podlehla i slibům v odbourání nadbytečných tukových polštářků metodou bezbolestné
liposukce 3. Generace, kterých je snad celý internet, a absolvovala tak 4 procedury, po kterých by měl být slibovaný úbytek v problematických partiích
mezi 2 ÷ 15 cm, samozřejmě při dodržení určitých podmínek životosprávy a pitného režimu. A výsledek? Byl naprosto nulový. Závěr paní
„ošetřovatelky“, mohu-li jí tak nazvat, která procedury prováděla, byl, že se s takovýmto výsledkem ještě nesetkala, prý moje bříško vypadá
teprve jako půl roku po porodu, vrchní kůže je povadlá i přes aplikaci zpevňující emulze 2x denně, a ačkoliv svým klientkám plastiku bříška
vymlouvá, v mém případě by ji doporučila. I přesto, že bych toto posouzení raději ponechala skutečným odborníkům, na sebevědomí mi to rozhodně
nepřidalo. Před několika dny mi manžel přinesl kontakt s doporučením na Kliniku plastické chirurgie v Praze, pana MUDr. Doležala, od svého pracovního
kolegy, jehož kamarádka na této klinice podstoupila plastiku bříška a je s ní velice spokojená. Zavítala jsem proto na tyto internetové stránky a
shodou okolností využila možnosti zúčastnit se vyhlášené soutěže o plastickou operaci zdarma…
Veronika