Je mi 34 let a mám 11 letého syna.Od mala bylo pro mě odstrašující,pohled na břicho mé matky. Vždycky jsem si říkala,že se to mě nemůže stát.To jsem ovešm netušila,jak dopadnu po porodu já.V průběhu těhotenství jsem mazala tělo krémem a v zoufalství si i vyškvařila sádlo.Říkala jsem si,že když budu mazat,tak kůže bude pružná a nepopraská.Mylná představa.Mám popraskané najen břicho,ale i boky.Nikdy jsem nebyla zastáncem plastických operací,ale věkem se názory mění.Obzvláště,když si říkáte,že také chcete si sednout, aniž by se vám vyvalil pupek z kalhot a bůčky na bocích přetekly.Nechtěla jsem se smířit s tím,že to tak bude nastálo.Tak jsem vyhldela odborníka a doporučil mi miniabdominoplastiku.Byla jsem nadšena.Našetřila a objednala se.Ale v mém rodinném rozpočtu nastala situace,a naspořené peníze pohltila.A tak dál nosím široké a dlouhé svetry,a když mi břicho nedopatřením vyleze,tak se rychle rozhlédnu,jestli to náhodou neviděl můj syn,protože jemu moje břicho připomíná houbu.