Před nedávnem jsme si s rodinkou pustili český film „Básníci“, jak si oný budoucí manžel plánoval dovolenou v zahraničí, nákup automobilu, povýšení a prvního potomka - tak já naplánovala zvětšení mého poprsí. Sice moje přání vždy něco úspěšně přehopsne, ale já věřím, že jednou na nás taky dojde :-D. Mám dvě krásné holčičky, osmiletou Terynku a dvouletou Natálku. Vždy v na začátku těhotenství, když mi zhruba od 2 měsíce začalo růst poprsí jsem se cítila báječně, neuvěřitelně žádoucí a sexy. Dodalo mi to sebevědomí a neustále jsem se „nenápadně“ ukazovala střídavě zrcadlu a manželovi :-D…pak přirostlo bříško, což samozřejmě předčilo radost z poprsí a vše dostalo jiný, emotivní rozměr, že ve Vás roste nový život. I dobu kojení jsem si náramně užívala. Poprsí vydrželo, váha klesla na původních 55 kg a já jsem si půl roku mohla dovolit to, o čem jindy pouze sním. Nyní už nekojím více jak rok a půl a sebevědomí sjelo hluboce pod úroveň zemskou, moje prsa už ani nejsou to, co bylo před a mezi dětmi, navíc se objevila vlivem kojení lehká asymetrie, hojně nakupuji push-upky – ty velké „LHÁŘKY“ :-D, problém je, že jaksi už není co „pushnout“ a kostice mi jsou schopné při větším pohybu vylítnout pod bradu :-D. Zvětšení poprsí by bylo nejen lékem pro moje tělo, ale zejména lékem pro moji duši.