ach ten nos!

Dobrý den,
dlouhou dobu jsem přemýšlela, zda má smysl o svém \"problému\" vůbec psát, ale za zkoušku nic..

Kdyby se mě někdo zeptal na dětství, určitě bych se s ním podělila jen o ty hezké chvíle, na které člověk tak rád vzpomíná a ke kterým se s oblibou vrací a vždy mu při tom vyskočí úsměv na tváři.
Inu, měla jsem hezké dětství, ale až od chvíle, kdy jsme utekli od otce. Nevím od kolika let je člověk schopen vnímat do takové míry, aby si pamatoval až do dospělosti chvíle, kdy se otec nechoval jako otec, ale jako necita a nelida, ale já to mám i dnes před očima a je mi z toho ouzko. Co jsme odešli, začla pro nás s mamkou nová životní etapa, starosti byly a budou, ale ta úleva, kterou jsme obě najednou pocítily, ve mě i dnes vyvolává pohodu.
Nedovedete si představit, jakou nenávist ke svému otci za jeho neúměrné používání síly chovám.. A JAKO NA POTVORU PO NĚM MÁM NOS! Nenávidím ho a vyrovnávám se s ním od puberty. Už už jsem si začala šetřit na budoucí plastiku, když mi mamka řekla, že je to blbost.. Bylo mi necelých 14 a tak jsem se s ním učila žít. Pomalu mi přestával vadit, přestala jsem tolik zkoumat, proč je přepážka k jedné straně a snažila jsem se neřešit tolik špičku nosu, která je věčně v pohybu, když v tom můj nepravý táta jednou u oběda řekl: \"ty máš ale frňák!\" Veškerá má snaha a sebevědomí bylo rázem v trapu. Nastalo období, kdy jsem odmítala chodit ven, nechala jsem si narůst vlasy a nosila je rozpuštěné, abych ten vyčnívající nos alespoň malinko zakryla - šlo spíše o lepší pocit, než o fakt, že nos je méně vidět. Na střední škole to ze mě malinko opadlo, naučila jsem se dívat do objektivu tak, aby můj nos nebyl středem pozornosti, ale ten \"bubák\" byl v mojí hlavě pořád.
Dnes je mi 22 let a jsem šťastná s přítelem, se kterým plánujeme budoucnost a můj nos mu nijak nevadí, ale u MĚ se ve vnímání mého \"frňáku\" vpodstatě nic nezměnilo. Nemám ho ráda a nikdy ho ráda mít nebudu.
Operace je můj sen, ale obávám se, že jsem až příliš praktická a na svůj úkor bych peníze dala raději na rekonstrukci či je našetřila pro děti do budoucna. Přiznám se otevřeně a beze studu, že hlavní důvod, proč sem píšu svůj příběh je právě kvůli financím. Ona totiž vidina splnění snu zdarma je něco tak lákavého…