A proč vlastně zrovna já?

Milý pane doktore,

ráda bych se s Vámi podělila o svůj „příběh“, který se se prolíná celým mým životem.

Už jako maličká jsem mamince záviděla její ženskost, a hlavně její prsa. Říkala jsem si: „Chci být už velká holka, těším se, až mi konečně narostou prsa a zadek a budu mít konečně nějaké tvary, nebudu vyžle jako jsem teď.“ Výsledek se nedostavoval. Sice jsem začala přibírat na váze, ale ne na těch správných partiích. Bylo mi 16, 19, 20 a za tu dobu mi povyrostly maximálně bradavky.

Nejhorší pro mě bylo období, když na gymplu všechny holky dospěly a vypadaly o 5 let starší než já, dávno už randily. Mně pouze kluci říkali: „ Jsi plochá jako baterka!“ A můj bratr? S tím jsem si taky užila: „Pěkný dvojky záda!“ Tak tuhle větu jen tak nezapomenu.

Teď už je mi 23, od 17 let beru hormonální antikoncepci a nic se nezměnilo. Přítele mám a vím, že on mi nic neřekne, ale to, že se mě v těchto partiích nedotýká v intimních chvílích dosvědčuje, alespoň v mé hlavě, že by si chtěl na něco sáhnout. A vůbec , vím, že mám problém, vždyť potkávám 16 leté slečny, které jsou o 7 let mladší, mají o 10 kilogramů nižší váhu a prsa dvojky. Dvojky? O těch se mi může leda zdát. Už mockrát jsem uvažovala o plastické operaci, ale jelikož jsem nedávno dostudovala a nemám peníze nazbyt, je to pro mě něco jako snést modré z nebe.

A proč vlastně zrovna já? Nemusím to být já, ale pomožte, prosím, někomu se stejným problémem.

Nikola